Ekonomická krize dolehla podle zpráv ČT už i na Pražský hrad, který se nyní pokouší snížit provozní náklady.
Způsob „šetření“ na Hradě však vyvolává pochybnosti takového rozsahu, že se možná dočkáme komentáře jedné z „pravých rukou“ Václava Klause.
Čas ukáže, zda to bude Petr Nepocházímzopice Hájek nebo spíš rocker Ladislav Jakl (který nejlépe ze všech ví, že Evropský parlament není parlament).
Prozatím se musíme spokojit s vyjádřením ředitele správy Pražského hradu Ivo Velíška. Podle něho přišel „zvenčí“ požadavek na snížení počtu pracovníků o 12 kusů. Na Hradě si s tím naštěstí věděli rady:
Vyházeli své pokladní a prodej lístků nyní zajišťuje externí firma.
Zprávy o neprůhledném utrácení veřejných peněz v celé naší vlasti mě otupily natolik, že mě dnes už máloco překvapí.
Nedivím se, že nebylo vypsáno výběrové řízení, přestože za normálních okolností vypsáno být mělo.
Nedivím se, že zakázku získala firma bývalého ministra.
Dokonce už se mnou příliš nehne ani fakt, že tímto způsobem Hrad nic neušetří, ale naopak miliony prodělá.
Jeden aspekt celé věci mě přesto zaráží:
Proč by měl úsporný program diktovat množství lidí, kteří mají být propuštěni, místo aby říkal kolik peněz má být ušetřeno?
Když na člověka dolehne finanční tíseň a bude nucen zastavit část majetku, asi nebude řešit kolik svých věcí vetešníkovi ponese, ale spíš za kolik, tzn. jakou částku má šanci obdržet.
Pokud může získat za např. 12 párů ponožek stejnou částku jako za dva mlýnky na kávu po babičce, jsou obě varianty z hlediska příjmů stejně vhodné.
Takhle bohužel na Hradě nepřemýšlejí. Jinak by je možná napadlo to co mě. Že na Hradě pracují jistě i lidé s výrazně vyššími platy, než jaké pobíraly pokladní.
A že ne všichni mají možná stejně jasně vymezený popis práce.
Pánové Hájek a Jakl na veřejnosti plní stejnou roli, jako pro Járu Cimrmana fiktivní autoři Adalbert Kolínský a Eliška Kutnohorská – jsou to Klausovy pseudonymy.
Jsem toho názoru, že pokud pan prezident potřebuje občanům sdělit něco zásadního, měl by to učinit osobně. Zvládají to prezidenti USA, kteří mají – bez urážky – nabitější agendu než prezident ČR.
Pro komunikaci s veřejností v méně podstatných záležitostech by mohl stačit jeden tiskový mluvčí placený z veřejných peněz.
Pokud jde o otázku kde začít s úporami, mám za to, že racionálně uvažující člověk si (nejen) v nouzi nechá raději ponožky než staré kafemlejnky.