Dokládají to jak zprávy z minulých týdnů, kdy ČT do omrzení pět dní za sebou vysílala v hlavních zprávách vstupy o oskarových nadějích „českého“ hudebního filmu Once, případně stejně velkolepě pojatá zpravodajská masturbace v podobě upoutávek na předávání cen Český lev.
V těchto dnech můžeme sledovat něco podobného na případu českého vojáka zabitého v Afghanistánu. Nechci nijak snižovat význam této události (to by bylo na jiný blogový příspěvek), ale rozhodně nejsem přesvědčen, že koncesionář ČT potřebuje být deset dní v řadě v hlavních zprávách informován, kudy přesně putuje jeho tělo a kolik salv bylo na jeho počest vystřeleno, přičemž jedinou „skutečnou událostí“ je ta první – jeho smrt.
Záměrně nechávám v tuto chvíli stranou kvalitu jednotlivých zpravodajských vstupů a pozastavuji se pouze nad řazením jednotlivých informací uvnitř relace. Tvůrci zpravodajství mají zjevně velmi svéráznou představu o tom, co je a co není důležitá událost a řídí se přitom několika nesmyslnými pravidly (nejde pochopitelně o vyčerpávající seznam):
- Domácí událost, byť naprosto bezvýznamná, vždy dostane přednost před událostí ze zahraničí.
- Self-promotion událost (typu „ČT se podílí na bohulibé aktivitě XY“) se vždy objeví v úvodním přehledu a je jí věnován rozsáhlý prostor uvnitř relace.
- Pokud lze zopakovat událost z předešlého dne, je zopakována (např. o pohřbu významné osobnosti tak slyšíme 3x: „bude zítra“, „probíhá dnes“, „byl včera“).
- U katastrof odehrávajících se v zahraničí je jediným zájmem redakce osud českých občanů („během sesuvu půdy na jihu Řecka zemřelo osm tisíc lidí, ale žádný český občan nebyl zraněn“).
Dokonalou ukázkou zmiňovaného přístupu jsou i páteční „velikonoční“ Události.
První zprávou byly úklidové práce na D1 po předešlé hromadné havárii. Taková zpráva sice do Událostí patří, ale stěží na první místo. Havárie se stala předchozí odpoledne, kdy o ní ČT rovněž obsáhle referovala – i podprůměrně inteligentní divák si tedy domyslí, že po havárii je třeba vraky uklidit. Podobná reportáž patří podle mého soudu spíš do poslední třetiny relace.
Zpráva č. 2: Velikonoční provoz bude znamenat přetížené silnice. Opět překvapení – koho by napadlo, že lidé jezdí na svátky ven a pak se zase vrací. Tuto zbytečnou zprávu si každý motorista jistě několikrát vyslechl v rádiu. Obrazová informace – ilustrační záběry ucpané dálnice – je tu zcela zbytečná.
Zpráva č. 3: Změny ve zdravotnictví: ČSSD navrhuje možnost dědit soukromé lékařské praxe. Konečně něco, co lze označit za poměrně důležitou zprávu. Jako laik jsem sice ze vstupu nepochopil, v čem spočívá rozdíl v pohledu opozice a vlády, když obě s děděním souhlasí, ale to už je na jiný blogový příspěvek (zpráva je zařazena celkem vhodně…pouze je špatně zpracována).
Zpráva č. 4: V ČR žije 50 tisíc Vietnamců. Zajímavý způsob jak uvést fakt, že premiér navštívil Vietnam (představte si podobný titulek během jeho návštěvy USA), ale budiž – celkem podstatná zpráva, jejíž zasazení na čtvrté místo mě nijak neuráží.
A teď to přijde… Zpráva č. 5: Čokoládoví velikonoční zajíci nemusí být vždy z čokolády. Úchvatná předlouhá reportáž o „nebezpečí“ číhajícím v regálech supermarketů, doplněné rozhovory s několika zákazníky o preferovaném typu velikonočního cukroví. Tato přelomová zpráva nabádá spotřebitele, aby před nákupem pozorně četli složení výrobku na etiketě, jinak by nedej bože mohli koupit figurku vytvořenou z rostlinných tuků.
Zajíci přitom nechali za sebou skutečně důležité informace, jako je zahájení mírových rozhovorů na Kypru (osmá pozice) nebo zeštíhlení a modernizace jaderného arzenálu Francie a nabourání do soukromých údajů kandidátů prezidentských voleb v USA (pozice 9 a 10). Jde přitom o události, které mohou ovlivnit svět dlouhodobě daleko více než velikonoční konzumace řepkového oleje – a naše země je součástí světa, ač si to zprávaři v ČT uvědomují asi mnohem obtížněji než jejich britští či američtí kolegové.
Smyslem veřejnoprávní televize podle mého soudu je informovat diváky o věcech, které nevědí, případně zasazovat již známá fakta do nových souvislostí. V obou případech by však mělo jít o informace podstatné pokud možno pro celou diváckou obec. „Zaječí reportáž“ nesplňuje žádné z uvedených kritérií a patří maximálně do magazínu o velikonoční kuchyni.
ČT dlouhodobě dokazuje, že není schopna sestavit kvalitní zpravodajství, které by nebylo provinční a poskytlo českým divákům vhled do důležitých událostí, jejichž význam přesahuje závěrečnou znělku. Pokud právě tohle nespadá pod definici “veřejné služby“, měli bychom se asi ptát proč.