Reklama
 
Blog | Aleš Balcar

Blbě definovaná kostka

Další kolo vyjednávání prezidenta s představiteli stran skončilo opět ve slepé uličce. "Budu se velmi trápit tím, jestli takto definovaná Rubikova kostka je, či není vůbec společně složitelná. Lehké to v žádném případě nebude," posteskl si Klaus. Škoda že tato úvaha přichází až po půlročním přešlapování na místě.

Pokud se přidržíme analogie s kostkou, každý si mohl hned po volbách spočítat, že s daným rozložením barevných polí harmonický výsledek nesloží ani sám profesor Rubik. Důležité je, jak s takovým zjištěním naložíme.

Hra o vládu v režii stran…

Po ohlášení výsledků květnových parlamentních voleb se ukázalo, že na scéně je víc poražených než vítězů. Přesto politici zpočátku svorně tvrdili, že „je třeba hrát s rozdanými kartami“. I tady lze příměr dovést do důsledku: Pokud jsem vyfasoval špatné karty, hrát sice mohu, ale od určitého momentu pouze s vědomím, že jsem tak jako tak prohrál.

Oba příklady navíc vybízejí ke srovnání různých postojů, s nimiž přistupují k vyjednávání politické strany na jedné a prezident na druhé straně. S použitím klasifikace teorie her lze říci, že zástupci politických stran budou vnímají handrkování po volbách spíše jako karetní hru (nebo chcete-li hru s nulovým součtem): Hrají za svůj tým proti ostatním a vítězství lze dosáhnout pouze na úkor soupeřů. Dokud však týmy věří v možnost dosáhnout zisku, preferují spíše hrát dál než zahodit karty a jít od stolu.

Reklama

To se projevuje v současné době zejména na postoji levicových stran, které nechtějí přistoupit na předčasné volby v době klesajících volebních preferencí. KSČM slovy Jiřího Dolejše odmítá “obcházet levicového voliče“, kterému by prý spíš vyhovoval podzimní termín. Plně sice nechápu vnitřní logiku prohlášení, že příznivci levice volí raději v zimě, poselství je ale jasné: Nechceme fasovat nové karty, dokud nebude „lépe“ zamícháno.

…a prezidenta

Prezident, alespoň tak jak je jeho úloha koncipována v rámci Ústavy, by se měl spíše snažit o „skládání Rubikovy kostky“, tedy dosáhnout přijatelného řešení, které bude nejvhodnější pro Českou republiku jako celek (v nejlepším případě situace, která přinese vítězství všem). I tady je však třeba správně zhodnotit situaci.

Když řešitel po pečlivém prohlédnutí zjistí, že na šestistěnné kostce jsou políčka osmi různých barev, měl by pochopit, že harmonické řešení není možné. Prezident ale spíše připomíná člověka, který nazdařbůh půl roku kroutí kostkou s nadějí, že mu náhodou vyjde požadovaná kombinace [1].

Klaus se ke všemu chová spíš jako karetní hráč, který má na zřeteli vlastní mocenské zájmy. Těžko se pak může dovolávat naší lítosti, když „nelehkou situaci“ vleklého povolebního patu z velké části sám zavinil.

Vyměnit hračky

Protože ústava nestanoví pro jednotlivé fáze formování vlády žádné časové limity, budeme zřejmě nuceni čekat, než se všichni stávající partajníci navzájem ujednají k smrti.

Jako rychlé řešení pro tuto chvíli navrhuji, aby prezident místo kontemplací nad volebním patem sáhl místo Rubikovy spíše po obyčejné vrhací kostce a vybral premiéra jako za časů antických polis – losem.