Škrty v rozpočtech ministerstev by měly být výzvou k pozitivním systémovým změnám v rámci jednotlivých rezortů a jednotliví ministři se je tak snaží prezentovat. To platí i pro škrty ve mzdách státních zaměstnanců. Aby se tak stalo, je k nim ale třeba přistupovat s rozmyslem – což se v případě ministerstva vnitra děje jen částečně.
Johnův sen versus realita
V pondělních ranních zprávách hájil Radek John plošné snižování mzdového základu policistů těmito slovy: „Uvidíme co udělá snížení tarifních tabulek …kdo s námi zůstane, dostane se časem na stejné peníze, protože bude méně lidí. Bude efektivnější a lépe placený sbor.“
Už dnes lze přitom předpokládat, co „uvidíme“, protože základní ekonomické principy se promítají i do rozhodování policistů. I oni srovnávají své platové podmínky s jinými profesemi a pokud se ukáže, že jinde budou zaplaceni lépe, jednoduše odejdou.
Ministr sice poukazuje na to, že se tak policie zbaví nadbytečných lidí. Nejspíš mu ale nedochází, že jako první odejdou ti, kteří mají nejlepší vyhlídky na uplatnění v soukromém sektoru, tedy lidé se znalostí cizích jazyků, kteří umí pracovat s počítačem a zůstanou …ti druzí.
Možná se časem „dostanou na stejné peníze“, jak slibuje John. Rozhodně ale nepůjde o efektivnější sbor.
To by platilo pouze za předpokladu, že všichni dobří policisté vnímají svou práci „jako poslání“ a mzdy pro ně nehrají roli. Opravdu tomu pan ministr věří?
Jak ušetřit bez (dlouhodobých) negativních dopadů
1) Snižování mezd
Ministr vnitra chce snížit celkový objem mzdových prostředků. Plošné snížení základních platů všem zaměstnancům o 10 % ale není šťastným řešením.
Co zkusit spíše motivovat zaměstnance ke zvýšení kvalifikace? Např.: Plat bude snížen o 15 % těm zaměstnancům, kteří např. do 6ti měsíců neprokáží nadstandardní kvalifikaci potřebnou pro jejich práci. Pokud ji prokážou, plat jim bude zachován.
Možností se nabízí celá řada, např:
- psaní na počítači deseti prsty (u policistů bohužel ne vždy samozřejmé)
- základní počítačová gramotnost (práce s kancelářskými aplikacemi a internetem)
- znalost cizího jazyka (zejména ve velkých městech, kde je pravděpodobné, že policista bude jednat se zahraničními turisty)
- pokročilé znalosti první pomoci
- pokročilé znalosti sebeobrany
- nadstandardní fyzická kondice
- …a podobně
Takový přístup by měl podle mého názoru větší šanci udržet u policie ty, které tam chceme mít.
Problematický je naopak prvek koncepce Radka Johna navázat odměňování na míru objasněnosti trestných činů. Tento postup byl zaveden ve Velké Británii za vlády Tonyho Blaira a vedl často k tomu, že policisté se soustředili pouze na snadné případy a náročnějším se vyhýbali, aby si nepokazili statistiku.
2) Snižování dalších nákladů
Prostor k úsporám lze hledat i mimo sektor mezd. Snižování provozních nákladů vede k obavám, že policisté nebudou mít dost peněz na benzin. Musí ale opravdu všichni jezdit na benzin? Stát skrz policejní nádrže platí sám sobě spotřební daň z pohonných hmot a přesypává si tak peníze z jedné kapsy do druhé.
V řadě zahraničních měst už využívají k patrolování elektrická auta, v oblastech k tomu vhodných se mohou pohybovat na jízdních kolech.
Stálo by za to, inspirovat se také v zahraničí, kde úsporné programy jistě probíhají. Možná by šlo využít i podnětů z řad samotných policistů: Teď, když jsou jejich mzdy v ohrožení, budou možná někteří ochotnější poukázat na konkrétní příklady nehospodárnosti v místě svého působení.
Cokoli je lepší, než policistům plošně sebrat peníze a říct „vyděržaj pioněr“.